Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky aneb ohlédnutí za sjižděním Ploučnice
Pondělí, 26 červen 2017
img_20170625_ploucnice_01.jpg Roky jsem plánoval, že sjedu Ploučnici na kánoi. Nikdy na to nezbyl čas. Ale teď se objevil plakát, že sportovní komise pořádá výpravu, start u Brenné, cíl U Kerama. V kalendáři volno, tak kdy jindy.

Nalodili jsme se u Brenné. Patnáct lodí, šest barelů, hromada pádel a banda vodáků nejrůznějšího věku. Do každé lodi dva tři kusy posádky. 

Hned po odpíchnutí se jede krátká šlajsna, jez kdysi zvedal hladinu vody pro náhon do Brenského mlýna. Dali jsme ji hravě. Večer jsem na jůtůbu zkouknul instruktážní video pro ovládání keni. Háček sedí vpředu, zadák vzadu. Zadák je ten důležitější. Pádlo má být tak dlouhé, aby zadák dosáhl na háčka, kdyby háček neposlouchal. Při nastupování se loď staví proti proudu, háček nastupuje jako první, když po nastoupení háčka loď neudržíte, háček odjede pozadu po proudu. To není dobře.

img_20170625_ploucnice_02.jpg No a tak jsme sjeli tu divokou vodu na začátku a houknu na háčka, že jedeme rovnou pod most. Jenže, i když to všichni kolem slyšeli, nevyšlo to. S kamennou tváří měním operativně plán, kvedlám pádlem a napodruhé se pod most trefujeme.

Jako háčka si nikdy nedávejte manželku. Jak jsem psal, zadák je ten důležitější. Manželky to nelibě nesou. A na některé povely reagují nedbale. Teprve poté, co je několikrát protáhnete křovím, zatímco druhá polovina řeky je volná, pochopí, že součinnost je i v jejich zájmu.

Háček má za úkol sledovat prostor před lodí a upozorňovat zadáka na nebezpečí. Někteří háčci ale používají jistý trik. Jako zadák vidíte háčkova záda, v tom háček vytrčí pravou ruku včetně nataženého prstu a zařve: "doleva".

img_20170625_ploucnice_mapa.png Já, zadák, váhám. Mám jet doprava, jak ukazuje, nebo doleva, jak hlásí. Až časem pochopím, že můj háček chtěl říct "tamhle vpravo je nějaký podezřelý kámen, raději ho objedeme vlevo". Jenže by to nestihl.

Plavíme se. Vody je akorát, občas trochu drhneme dnem, divné, že i tam, kde jiní nedrhnou. Archimédes pravil, že těleso je nadlehčováno silou, která se rovná, však to znáte. Já vytlačím vody dost, tak proč máme ten ponor? Faktem je, že dnes se ten zákon děti učí trochu jinak.

Kdyby bylo vody víc, pod některé spadané stromy bychom se nevešli. A že jich bylo v korytě celkem dost.

Meandry Ploučnice jsou rozkošné. Jedete na jih, pak na sever, zase na jih, pak na východ a pomalu se blížíte na západ. Několikrát jsme měli podezření, že jedeme dokola. Koryto řeky se zařezává a kromě té džungle kolem toho moc nevidíte. Ale jste v přírodě a máte ji úplně všude.

img_20170625_ploucnice_10.jpg Cestu nám zahrazuje velký strom padlý v nedávné bouřce. Lodi se musí přetáhnout po břehu. Vylezeme ven a když se rozhlédnu, dvěstě metrů od nás stojí dům, kde jsem trávil mnohé prázdniny u babičky a dědy. A přesně tady na řece jsem plaval, chytal ryby a škeble. A mě chytaly pijavice. Trvalo mi jednačtyřicet let, než jsem se k té řece vrátil. img_20170625_ploucnice_08.jpg

Jedeme dál. V záhybu, kde bývala písečná pláž, je bláto, namísto dřevěné lávky železná, cestička zarostlá, protože do kravína nikdo nechodí. Není kravín. Řeka už vypadá jinak, i já vypadám jinak. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Ve vodě chlap. Až po krk. A že prý: jeďte přímo na mě. No co, každý má právo svobodné volby. Tak jedeme a teprve teď nám dochází, že pod vodou je kmen, který se prostě nedá přejet. Buď musíte ven nebo vám někdo pomůže a přetáhne vás. Přes kmen, ne přes záda, abyste rychleji pádlovali. Ó díky, dobrá vílo.

Svačinka u mostu v Heřmaničkách. Most je nový, bytelný, pamatuji ho dřevěný s dírama, že by skrz ně propadl chodec. Taky mi vždycky lepilo, když přes něj táta hnal trabanta. Na mostě cedulka: ke Keramu šest kilometrů, dvě hodiny cesty. Jako už zkušení vodáci víme, že to dáme levou zadní.

Souhra s háčkem je skoro ideální, rozvod zažehnán. Reaguje dobře: zaber, kontra, podej mi pití, nekecej a pádluj. Jenom občas, místo aby odpíchla čumák pádlem od břehu, povídá: "prd". A poté narážíme. Ale už to znám, takže vím, že prd znamená, že jsem měl zahnout a ne si zrovna otvírat láhev.

img_20170625_ploucnice_11.jpg Jsme v cíli, necvakli jsme se, U Kerama napravujeme pitný režim. Vracíme lodě a hodnotíme. Nemůžeme jinak než kladně, takže za nás i za kamarády organizátorům a jmenovitě panu Staňkovi palec nahoru. Ještě jednou díky, dobrá vodní vílo. S tebou na vodu vždycky.

Co na závěr? Za všechno může zadák, říká háček. Za všechno může háček, říká zadák. Za všechno může Honza Staněk, říkají Antošovi. A děkujeme.jemu, obci i všem zúčastněným za fajn den.

Jaromír Antoš, fotky Lenka Strachoňová

Aktualizováno ( Pondělí, 28 srpen 2017 )